Nejčastěji hledané
Nejčastěji hledané
Polní zkoušky zemin
Je to soubor geotechnických zkoušek, využívaných pro kontrolu míry zhutnění zemin, sypanin a dalších materiálů v násypech, zásypech a konstrukčních vrstvách či ke kontrole únosnosti zemin v úrovni zemní pláně nebo základové spáry a únosnosti nestmelených konstrukčních vrstev. Požadavky na parametry v ČSN 73 6133 a TKP 4.
Statická zatěžovací zkouška
Statické zatěžovací zkoušky (SZZ) provádíme dle ČSN 73 6190 a ČSN 72 1006. Pro měření se používá statická zatěžovací deska (SZD). Zkouška slouží pro kontrolu zhutnění jednotlivých vrstev násypů, zásypů, zemní pláně, stmelených a nestmelených konstrukčních vrstev vozovek. Výsledným parametrem zkoušky je modul deformace (modul přetvárnosti) z druhého zatěžovacího stupně Edef,2. Míru zhutnění určuje poměr hodnot Edef,2/Edef,1. Hodnota Edef,2 stanovuje deformační charakteristiky neboli únosnost zemin a ostatních sypanin při dané vlhkosti v okamžiku zkoušky. Pro provedení zkoušky je potřeba zajistit protizátěž min. 3,5 t na nápravu (naložené nákladní auto, válec, rypadlo…).
Rázová zatěžovací zkouška lehkou dynamickou deskou
Rázové zatěžovací zkoušky provádíme dle ČSN 73 6192. Pro měření se používá lehká dynamická deska (LDD), rázové zařízení skupiny C. Zařízení slouží pro kontrolu zhutnění (stanovení deformačního modulu) zemin a ostatních sypanin do frakce 0/63 použitých v násypech, zásypech, obsypech kanalizací apod. Díky nízké hmotnosti a snadné manipulaci je vhodná do míst, kde není možno provádět statickou zatěžovací zkoušku, především přechodové oblasti mostů, zásypy kolem pilířů, rýhy pro inženýrské sítě apod. Míra zhutnění se stanovuje modulem deformace Mvd. Výhodou zkoušky je, že hodnota Mvd je zobrazena na displeji zařízení hned po provedení zkoušky.
Objemová hmotnost zeminy in situ – stanovení jamkovou metodou
Stanovení objemové hmotnosti zemin provádíme dle ČSN 72 1010. Pro měření se používá membránový objemoměr nebo taky membránový denzitometr a půdní denzitometr. Tento způsob měření se hodí pro zeminy a sypaniny, jejichž charakter umožňuje vyhloubit stabilní jamku, jejíž stěny se udrží po celou dobu zkoušky. Půdní objemový denzitometr slouží ke stanovení objemové hmotnosti zemin a sypanin v přirozeném či zhutněném stavu in situ. Pomocí zkoušky určujeme míru zhutnění posuzované vrstvy porovnáním objemové hmotnosti stanovené denzitometrem in-situ a laboratorním měřením zkouškou Proctor standard – parametr D, případně porovnáním s laboratorním stanovením relativní ulehlosti – parametr ID.
Laboratorní zkoušky zemin
Jedná se o doplňující zkoušky zemin prováděné v laboratoři. Úkolem těchto zkoušek je základní klasifikace jednotlivých vzorků pro jejich vhodnost použití do jednotlivých konstrukčních vrstev zemního tělesa dle ČSN 73 6133 a a TKP 4. Následně pak určení zhutnitelnosti a únosnosti materiálů, případně návrhy zlepšení zemin (úpravy zemin) přidáním pojiv a jejich směsí.
Klasifikační rozbor zeminy (geotechnický rozbor)
Soubor geotechnických laboratorních zkoušek, na základě kterých se u zemin a sypanin určuje vhodnost materiálů do násypu, zásypu, obsypu a aktivní zóny komunikace. Mezi tyto zkoušky patří stanovení vlhkosti dle ČSN CEN ISO/TS 17892-1, zrnitosti s použitím hustoměrné metody dle ČSN CEN ISO/TS 17892-4, konzistenčních mezí (mez tekutosti a mez plasticity) dle ČSN CEN ISO/TS 17892-12 a zdánlivé hustoty pevných částic dle ČSN CEN ISO/TS 17892-3. Ze získané křivky zrnitosti lze poté určit zatřídění zeminy, míru namrzavosti a propustnost zeminy. Pro zatřídění (klasifikaci) slouží normy
Proctor standart a Proctor modifikovaný
Zkoušky prováděné dle ČSN CEN ISO/TS 13286-2 slouží k laboratornímu určení maximální objemové hmotnosti a ideální vlhkosti zemin a sypanin. Získané parametry se pak porovnávají s objemovou hmotností zjištěnou in-situ membránovým denzitometrem. Výsledný parametr D (%) pak slouží k určení míry zhutnění.
Stanovení relativní ulehlosti nesoudržných zemin
Zkouška se provádí dle dle ČSN 72 1018, zjišťuje se se podle ní maximální a minimální ulehlost nesoudržných zemin a slouží stejně jako zkouška Proctor k porovnání s objemovou hmotností zjištěnou in-situ membránovým denzitometrem. Výsledný parametr ID slouží k určení míry zhutnění vrstev.
Stanovení poměru únosnosti zemin (CBR a IBI)
Zkoušky se provádí dle ČSN CEN ISO/TS 13286-47. Kalifornský poměr únosnosti CBR (California Bearing Ratio) slouží pro určení únosnosti zemin a zlepšených (upravených) zemin po zrání. IBI (Immediate bearing index) je zjednodušená zkouška CBR, jde o okamžitou hodnotu Kalifornského poměru únosnosti bez použití zatěžovacího prstence. IBI se zjišťuje krátce po úpravě zeminy (bez zrání).
Zkoušky betonu
Jedná se o soubor zkoušek čerstvého betonu prováděných in-situ a zkoušek ztvrdlého betonu prováděných v laboratoři. Požadavky na parametry jednotlivých tříd a charakteristik prostředí daných betonů jsou uvedeny v ČSN EN 206, ČSN P 73 2404 a TKP 18.
Zkoušky čerstvého betonu
Mezi nejběžnější zkoušky ČB na stavbě patří:
– Stanovení objemové hmotnosti čerstvého betonu – ČSN EN 12350-6
– Stanovení konzistence – Zkouška sednutím kužele – ČSN EN 12350-2
– Stanovení konzistence – Zkouška rozlitím – ČSN EN 12350-5
– Stanovení obsahu vzduchu v čerstvého betonu – Tlakoměrná metoda – ČSN EN 12350-7
Zkoušky ztvrdlého betonu
Mezi nejpoužívanější zkoušky ZB patří:
– Stanovení objemové hmotnosti ztvrdlého betonu – ČSN EN 12390-7
– Stanovení pevnosti v tlaku zkušebních těles – ČSN EN 12390-3
– Stanovení hloubky průsaku tlakové vody ve ztvrdlém betonu – ČSN EN 12390-8 nebo také zkouška vodotěsnosti betonu
– Stanovení mrazuvzdornosti betonu – ČSN 73 1322
– Stanovení odolnosti povrchu cementového betonu proti působení vody a chemických rozmrazovacích látek (CHRL) – ČSN 73 1326 nebo také odolnost betonu proti solím.
– Stanovení statického modulu pružnosti betonu v tlaku – ČSN ISO 1920-10
Zkoušky asfaltových směsí a asfaltových hutněných vrstev AHV
Soubor základních zkoušek asfaltových směsí v laboratoři i in-situ. Zkoušíme čerstvé asfaltové směsi odebrané před pokládkou i hotové asfaltové vrstvy vozovky formou jádrových vývrtů z konstrukce vozovky, případně nedestruktivním způsobem. Požadavky na asfaltové směsi a vrstvy jsou uvedeny v ČSN 73 6121 a TKP 7.
Zkoušky asfaltových směsí
V rámci kontroly pokládky AHV se provádí odběry směsí, které se následně zkouší v laboratoři. V rámci rozboru asfaltových směsí se provádí:
– odběr vzorku asfaltové směsi podle ČSN EN 12697-27
– obsah rozpustného pojiva ČSN EN 12697-1
– zrnitost směsi ČSN EN 12697-2
– mezerovitost asfaltové směsi podle ČSN EN 12697-8
Zkoušky asfaltových hutněných vrstev
Z hotových asfaltových vrstev se odebírají vzorky formou jádrových vývrtů, na kterých se následně provádí zkoušky v laboratoři a to:
– tloušťky vrstev asfaltové vozovky ČSN EN 12697-36
– míra zhutnění asfaltových vrstev na vývrtech ČSN EN 12697-6
– mezerovitost asfaltových vrstev na vývrtech ČSN EN 12697-8
– smyková zkouška spojení vrstev na vývrtech ČSN 73 6160
Dále se provádí nedestruktivní zkoušky na povrchu asfaltových vrstev:
– míry zhutnění asfaltových úprav radiosondou ČSN 73 6160
– měření nerovnosti povrchu vozovek latí a planografem ČSN 73 6175
Zkoušky kameniva
Soubor základních kontrolních zkoušek kameniva. Požadavky na kamenivo v rámci dopravních staveb určuje TKP 5. Podle použití do jednotlivých směsí a konstrukčních vrstev se používají normy ČSN EN 12620, ČSN EN 13043 a ČSN EN 13242. Základní zkoušky:
– odběr vzorku kameniva podle ČSN EN 932-1 a 932-2
– zrnitost a obsah jemných částic kameniva podle ČSN EN 933-1
– tvar zrn – tvarový index kameniva podle ČSN EN 933-4
– vlhkost kameniva podle ČSN EN 1097-5
– objemová hmotnost a nasákavost kameniva podle ČSN EN 1097-6
– stanovení kvality jemných částic – ekvivalentu písku ČSN EN 933-8
Zkoušky geotextilií a geomříží
V rámci dopravních staveb zkoušíme geosyntetika používané nejčastěji k vyztužování, oddělování, filtraci a odvodňování zemních těles a konstrukcí. Požadavky na četnosti a parametry jsou uvedeny TKP 30 a TP 97. Námi prováděné zkoušky:
– Odolnost proti statickému protržení – zkouška CBR ČSN ISO 12236
– Odolnost proti dynamickému protržení – zkouška padajícím kuželem ČSN EN ISO 13433
– Propustnost pro vodu kolmo k rovině – index rychlosti ČSN EN ISO 11058
– Pevnost v tahu a tažnost ČSN EN ISO 10319
– Stanovení tloušťky ČSN EN ISO 9863-1